Kočičí počty
Věděli jste, že průměrná kočka má koťata třikrát do roka? V jednom vrhu bývá kolem šesti koťat. Kdyby polovina jejích potomků byly zase kočky, kolik koťat by dohromady měly v dalším roce? Nevím, jak vy, ale já už potřebuju kalkulačku. Každopádně odpověď zní: hrozně moc. V České republice žije kolem 2 milionů koček. Při výpočtech nových přírůstků koťat celé republiky na další rok by na výsledek nestačila ani ta kalkulačka. Přemnožení koček je dlouhodobý celorepublikový problém. Důkazem jsou přeplněné útulky a depozita i v našem okolí. Situaci každoročně zhoršují nové várky nechtěných koťat. Právě těch útulky a depozita přijmou ročně kolem 35 000. A nejsou to jen koťata toulavých koček. Do útulků se v drtivé většině případů dostávají koťata koček, které někomu patří. Proč tomu tak je? Spousta majitelů koček a kocourů své svěřence nekastruje. Myslí si totiž, že koťata takzvaně rozdají. Jenže nabídka koťat mnohonásobně převyšuje poptávku. To dokládají inzertní portály, které jen přetékají nabídkami typu „Daruji krásná koťátka do dobrých rukou“. Malá roztomilá klubíčka se často pořizují jako hračka pro děti, které brzy omrzí. Koťata se přitom rozdávají ve věku, kdy ještě nejsou schopna se o sebe postarat. Spousta lidí si řekne: „Je to kočka, ta se o sebe postará“. Jenže očekávat, že si 6ti týdenní kotě samo uloví potravu nebo najde bezpečný úkryt, je značně naivní. Koťata ponechaná bez dozoru na zahradě často zbytečně umírají pod koly aut, na podchlazení nebo jako potrava pro dravce. Pokud koťata rozdáváte, ověřujete si, jak se jim v nových domovech daří? Dost o tom pochybuju, protože při počtu koťat, která se každý rok narodí, je člověk rád, že kotě vůbec někomu „udá“. Právě proto každý, kdo podomácku množí koťata, nevědomky přispívá k jejich utrpení. Statistiky hovoří jasně: každé druhé narozené kotě končí na ulici. Potlouká se po vesnicích, živoří u kontejnerů a nebo v opuštěných domech. Trpí hlady, zimou a různými nemocemi, které i roznáší. Z koťat, která bez trvalého přístřeší přežijí, se stávají toulavé kočky. Ty se množí dál a dál a kola přemnožení koček se točí donekonečna.
A přitom řešení je na dosah. Nechat svoji kočku a kocoura vykastrovat. Ano, i kocouři přispívají přemnožení, protože jeden kocour se stává otcem až 40ti koťat za rok. Kastrovaný kocour je klidnější, nepere se, nemizí na týdny za milostnými dobrodružstvími, kde riskuje střet s autem. Kastrovaná kočka žije déle, protože její organismus není vyčerpáván neustálými porody. A hlavně nemusíte třikrát do roka řešit, kam s koťaty. Bohužel se mezi námi i dnes najdou krutí lidé, kteří koťata topí. Dopouštějí se trestné činnosti, za kterou hrozí dokonce trest odnětí svobody (§ 302 trestního zákoníku 40/2009 Sb.). Stejně tak odložení zvířete za účelem se ho zbavit, je trestný čin. To jsou všechna ta koťata vyhozená v krabici na pole nebo do lesa, v lepším případě ve městě u školy nebo před supermarketem.
Přitom kastrace s sebou nese i finanční výhody. Jen když si spočítáte cenu odchovu jednoho vrhu koťat a srovnáte ji s cenou kastrace, zjistíte, že kastrace se jednoznačně vyplatí. Navíc existují kastrační programy (Feliti nebo Kasprocats), které na kastrace přispívají. Kastrace kočky nebo kocoura je jednorázová záležitost. Hledání domovů pro desítky nových koťat je starost napořád. Mít doma kastrovanou kočku nebo kocoura je taková pohoda. Nadále loví myši, ale soužití s nimi je mnohem jednodušší.
Rozhodnete-li se pro kastraci, dáváte tím najevo, že vám nejen nejsou lhostejná zvířata, ale ani lidé ve vašem okolí. Nikdo nevidí rád kočičí hovínka na dětských hřištích nebo v záhonech soukromých zahrad. Nikdo si nepřeje, aby mu cizí kočka přivedla na svět koťata v dřevníku nebo v kůlně. Nikdo nechce, aby dítě cestou ze školy přineslo domů zablešené nemocné kotě. Právě tohle všechno s sebou nese neochota některých lidí i úřadů situaci řešit, jejich nevědomost a lhostejnost. Tak co, uděláme společně tenhle krok pro nás pro všechny?
Irena Balcarová, dobrovolník
Publikováno: 2025-08-21
