Cyklovýlet do chýňavské rasovny
O jedné prázdninové neděli jsme si udělali cyklovýlet z Libníče do chýňavské rasovny. Nápad na výlet, který přišel od jednoho účastníka, jsem tak jako ostatní, přijala s nadšením. V nedávné době se mi dostala do rukou kniha „Nedotknutelní“ od Jana Vyhlídky, která mapuje také rasovny v jižních Čechách a rody rasů. Z ní jsem při přípravě výletu vycházela.
Přiznám se, že tak jako většina lidí, jsem nevěděla přesně, co ras s uhynulým zvířetem udělal. Nejdříve ho na káře dopravil na rasovnu. Tam jej stáhl z kůže, kterou před vyděláním nasolil, maso uvařila rasová psům, sádlo a kosti zpracovali na primitivní mýdlo, rohy a paznechty usušil a vařil z nich klíh. Neupotřebitelné části ( vnitřnosti) zakopal ras na mrchovišti, které se nacházelo za pohodnicí. Bylo obehnáno dvěma ploty z dřevěných kůlů, které tvořily 1,5 m širokou uličku mezi mrchovištěm a okolím. V této uličce běhali psi a hlídali mrchoviště před nežádoucími návštěvníky, liškami a vlky.
Řemeslo rasa- pohodného či drnomistra se dědilo z generace na generaci. Život na rasovnách, umístněných většinou daleko od lidí uprostřed lesů, byl v minulosti těžký a v očích jiných lidí to byli lidé „snížení“ či „nedotknutelní“. Mladí se brali mezi sebou, takže většina rasů byla spřízněná. Teprve od dob vlády Marie Terezie se postavení rasů trochu zlepšilo a mohli se začlenit mezi ostatní lidi, šlo to ovšem pomalu.
Vznik rasovny na Chýňavě souvisí se schwarzenberským dvorem Chýňava a zmínky o ní jsou už od roku 1759 spojeny se jménem Turek. Turková je i rodné jméno současné obyvatelky tohoto odlehlého, polorozpadlého stavení. Měli jsme obrovské štěstí a zážitek. Z komína se kouřilo a před vjezdem do domu stálo zaparkované auto. Paní Turková, která tam žije obklopena svou samotou a krásnou přírodou a vnější svět vůbec nevyhledává, nám nejen nabídla židle v zahradě na posezení k vyprávění ale ochotně odpovídala na naše dotazy ohledně rasovny, jak to tam dříve fungovalo, kde bylo mrchoviště ( to jsme si pak zašli prohlédnout), jak hospodařili na několika ha půdy a lesa a také o současném životě bez elektřiny a vody pro kterou musí docházet do studánky vzdálené několik set metrů a se stavbou dálnice na Prahu za zády. Život v tomhle napohled romantickém místě je jistě těžký ale ona zde vyrostla, má to tu ráda a dle své řeči by nemohla žít jinde. Její dědeček Václav Turek byl poslední ras, který zde provozoval své řemeslo.
Rasovna na Chýňavě fungovala pro okolní vesnice Červený Újezdec, Jelmo, Libnič, Hůry, Úsilné a další. Dle zápisu z Obecního úřadu v Libníči z roku 1947 žádá Marie Turková drnomistrová – pohodná z Chýňavy o příplatek 4 Kč / ha polí. To už ale tato rasovna pomalu končila, neboť od roku 1950 vznikla budova kafilerie v Č. Budějovicích - Husova kolonie a fungovala tam do poloviny 80. let. Pak byla postavena nová kafilerie u Chotýčan a její tehdejší občasný zápach si v Jelmě všichni dobře pamatujeme. V současné době jsou v tomto objektu různé firmy s jinou činností.
Všichni zúčastnění jsme se shodli na tom, že to byl super zážitek. Vnoučata získala povědomí o zapomenutém, trochu tajemném a určitě těžkém životě rasů a my, z generace babiček a dědečků, jsme zase poprvé viděli solární nabíječku mobilu v praxi u jednoho účastníka výletu z generace vnoučat.
Nedaleko tohoto místa, při staré silnici na Prahu byl na Chýňavě před nedávnem obnoven „Kříž pytláků“. To je velmi silný a tragický příběh, který se odehrál v roce 1906 a týkal se hajných z Libníče.
Růžena Kadounová
Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.libnic.cz
Registrujte se zde724164288 - starosta
724164280 - místostarosta
E-mail: obec@libnic.cz
Růži, moc pěkně jsi to napsala. Snad to nenaláká zájemce, paní by nebyla nadšena.